No … tak večery bývají v naší domácnosti velmi poklidné. Dokonce i to naše milované dítko, ať už ho přes den cokoliv trápí, najíždí večer na klidový režim. Dneska ovšem je T. na odpolední. Takže co? Všechno je jinak…
Nejdřív mi skočí pod nohy kočka. Snažila jsem se uhnout a nerozplácnout se. Hm, úkol jedna nevyšel, druhý, kupodivu, ano. Výsledek? Kočka naježená jak skunk Pepa, já v noze díry po jejích zubech a po zemi stovky (tisíce?) různých korálků a perliček z několika patrové piksle, co jsem měla zrovna v ruce. Kontroluju kočku. Je celá, hýbe se, nepajdá … Uf! Utírám si krev na noze a jdu utišit Myšáčka. Nějak se mu ten kočičí vřískot nezdál a rozhodl se ho přebít svým.
Už je to dobrý. Směje se. Jdu pro prostěradlo, co chci dát na postel. Myšáček se stále směje. Akorát má krvavý šrám na nose. ??? V jeho dosahu je pouze látková plena a plyšový medvídek. Že by medvěd ožil a šel ho kousnout? Těžko, takže se škrábnul nehtem. Pravda, už ráno jsem mu je chtěla ostříhat … Tak jdeme na to, ne?
Deset minut v pr* a dítě ostříhaný jeden nehet. Může mi někdo sdělit, jak se stříhají nehty miminu? Tu ruku, co ho s ní držím, se snaží si nacpat do pusy. Tu, co v ní mám nůžky, chytá nohama. A ještě s tou rukou stíhá kvedlat hore dole. Po neskutečně dlouhé době to vzdávám. Stav 8:2 pro mě. Nemám sice všechny, jsem zpocená až na (však vy víte kde) a venku téměř tma, ale mám 8 z 10! Jen tu koupel už prcek nedostane, pač je jeho hodina. Tzn. postel a mlíko a hned! Jinak … což samozřejmě nestíhám, protože musím tu postel nejdříve dostlat, že … Teď tu ležím, uspávám už zase se culícího Myšáka a říkám si, že bych měla napsat svému muži, ať raději nechodí do své skříně, až se vrátí … ty perličky jsou fakt všude. A nechce se mi v noci ještě jezdit na pohotovost …
