Cestou domů mi Myšáček usnul v kočárku. Tož, co teď? Přece ho nebudu budit. A tak se procházíme po našem sídlišti. Ve chvíli, kdy už mě začnou fest bolet nožičky, to zapíchnu na lavičce u pískoviště. Což je asi tak 30 vteřin před tím, než se synátor vzbudí … Rozhlídne se okolo sebe a okamžitě chce vytáhnout z vozítka. Jakmile pod sebou ucítí pevnou zem, klesne na čtyři. Chvíli rotuje dokola jak pejsek, který si honí ocas a pak zamíří k parkovišti. Tam se zamyslí a nejkratší cestou (po chodníku!) si to zamíří domů! Posledních pár metrů dokonce před sebou zvládá tlačit i kočárek. A pak už jen bravurně vyleze schody … 😮 Šikula jeden! 😍
až domů
