Přesně po roce jsme opět měli úžasnou příležitost: jít si zafotit na prkna, jež znamenají svět.
Samosebou jsme předtím moc nestíhali. A jelikož jsme se dohodli, že budeme fotit pouze malého, ani jsem se nenamáhala dělat ze sebe člověka. Žádné nahazování fasády či jiné finty. Takže co? Jasné, Murphy je věčný. Naskytla se nám možnost, která se neodmítá. Rodinný portrét profi fotografem. Přímo na pódiu. 😱 No, … ve výsledku je ta fotka pěkná, ne že ne, ale … Prostě to tam těm svým klukům trochu kazím. 😫 Půl roku nestříhaná, nečesaná snad od té doby, co se prcek narodil, nenamalovaná (rozuměj vyblitá jak špatně omítnutá stěna), obočí jak pravý Mongol. A díky probíhající rýmě taky oči jak Číňan a nos jako sob Rudolf. Zkrátka ‚děvče jako z růže květ, radost pohledět‘. Ale mám oholené nohy! Pod džínama. Na fotce od ramen nahoru …
Asi bych se sebou měla začít něco dělat. Než si mě začnou plést se zlatíčkem Marfuškou … 😂
